Novela nového nařízení Brusel I

Ačkoli bylo teprve nedávno přijato nové nařízení Brusel I, již se připravuje jeho novelizace reflektující zejména nový Jednotný patentový soud. Více o novelizaci zde. 

Výklad čl. 23 nařízení Brusel I

Dne 7. února 2013 vydal ESD rozsudek, v rámci něhož podal výklad čl. 23 nařízení Brusel I, a to následovně: "vůči třetí osobě jakožto dalšímu nabyvateli, který v rámci na sebe navazujících smluv o převodu vlastnictví uzavřených mezi stranami usazenými v různých členských státech nabyl věc a chce podat žalobu na náhradu škody proti výrobci, [se] nelze dovolávat doložky o soudní příslušnosti, která byla sjednána ve smlouvě mezi výrobcem této věci a jejím původním nabyvatelem, ledaže se prokáže, že tato třetí osoba skutečně projevila souhlas s uvedenou doložkou za podmínek stanovených tímto článkem".

Jádro případu spočívalo ve sporu o doložce o soudní příslušnosti, jež byla prvotně uvedena ve smlouvě mezi dvěma italskými společnostmi (společností vyrábějící kompresory a společností Climaveneta).  Tato společnost zboží následně prodala francouzské společnosti, která je prodala dále (opět francouzské společnosti).  V klimatizačním systému došlo k poruchám a znaleckým posudkem bylo prokázáno, že tyto poruchy byly způsobeny výrobní vadou kompresorů. Společnost Doumer podala proti výrobci, společnosti Climaveneta, a prodejci, společnosti Emerson, žalobu k francouzskému Tribunal de Grande Instance de Paris, jíž se domáhala, aby jí tyto společnosti společně a nerozdílně nahradily vzniklou škodu.Společnost Refcomp zpochybnila příslušnost tohoto soudu tím, že se dovolávala se doložky určující příslušnost italských soudů, která byla obsažena ve smlouvě uzavřené mezi ní a společností Climaveneta.

Soudní dvůr EU

Počátkem září projednával Soudní dvůr EU celou řadu případů, z nichž se několik týkalo i MPS. Za zmínku stojí:

1) rozsudek Trade Agency (C-619/10) - výklad čl. 34 bodů 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (doručování žaloby),

2) stanovisko Gothaer Allgemeine Versicherung (C-456/11) - výklad článků 31 a 32 dtto (soudní příslušnost),

3) rozsudek Mühlleitner (C-190/11) - výklad čl. 15 odst. 1 písm. c) dtto (příslušnost ve věci spotřebitelských smluv),

4) rozsudek Lippens a další (C-170/11) - výklad nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (působnost, vyslechnutí svědků),

5) stanovisko ProRail (C-332/11) - výklad článků 1 a 17 nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 dtto a čl. 33 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (dokazování, znalci).

Rozsudek ESD ve věci nařízení č. 44/2001

Dne 21. června 2012 (zveřejněno 18. srpna v Úředním věstníku) bylo ESD rozhodnuto ve věci předběžné otázky Nejvyššího soudu ČR ohledně působnosti nařízení č. 44/2001 (o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech). Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla předložena v rámci sporu mezi společností Wolf Naturprodukte GmbH se sídlem v Rakouskou a společností SEWAR spol. s r. o. se sídlem v České republice ve věci uznání a výkonu rozhodnutí, které bylo vydáno v Rakousku.

Podstata sporu tkví v rozhodnutí Zemského soudu pro věci civilní ve Štýrskem Hradci, kterým uložil tento soud společnosti SEWAR povinnost uhradit pohledávku, kterou vůči ní měla společnost Wolf Naturprodukte GmbH. Společnost Wolf Naturprodukte GmbH následně podala k Okresnímu soudu ve Znojmě  návrh, kterým se na základě ustanovení nařízení č. 44/2001 domáhala toho, aby bylo uvedené rozhodnutí prohlášeno za vykonatelné na území České republiky. Okresní soud ve Znojmě usnesením tento návrh zamítl s tím, že Česká republika je nařízením č. 44/2001 vázána až od svého přistoupení k Evropské unii, tedy od 1. května 2004. Společnost Wolf Naturprodukte GmbH podala proti tomuto usnesení odvolání ke Krajskému soudu v Brně, který toto odvolání usnesením zamítl a usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Společnost Wolf Naturprodukte GmbH poté podala k Nejvyššímu soudu dovolání, v němž se domáhala zrušení usnesení odvolacího soudu a určení, že nařízení č. 44/2001 je závazné pro všechny členské státy ode dne, kdy vstoupilo v platnost, tedy od 1. března 2002. Nejvyšší soud se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku týkající se platnosti nařízení č. 44/2001.

ESD rozhodl o této předběžné otázce tak, že "čl. 66 odst. 2 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán tak, že pro založení působnosti tohoto nařízení pro účely uznání a výkonu soudního rozhodnutí je nezbytné, aby v době vydání tohoto rozhodnutí bylo uvedené nařízení platné jak v členském státě původu, tak i v dožádaném členském státě".